- V tuto neděli si promítneme někollik děl od studentů FAMU
- FILMY Z FAMU / dokumentární, hraný, animovaný, experimentální / různorodá směs filmů převážně z KDT, kde spojnicí by mohl být fakt: divákovi nic neusnadnit
- start>21.00
- Blok A)
- Mimésis, 5min, bar. (r. Ivo Bystřičan)
Podle Platóna a Aristotela je mimésis imitací a zdokonalováním přirozena. Mimésis je jeho simulovanou reprezentací. Imitovat znamená vybrat z nekonečného rozsahu zkušenosti, ohraničit něco, co ve skutečnosti nemá začátek ani konec. Proto mimésis obnáší takové rámování reality, které zároveň naznačuje, že obsah rámu reálným není. No a podle Aristotelova interpreta Michaela Davise, „čím „reálnější” je imitace, tím je zároveň falešnější.” Vítr nelze zarámovat.
- Hodně žen i hodně mužů, 32 min, bar. (r. Tomáš Weinreb)
Každou třetí středu v měsíci se scházejí bývalé spolužačky z měšťanky. Povětšinou v cukrárně. Pěna dní, dortíky, endoprotézy, válka, dědci, smrt, pomluvy, smích, radar, válka, měna.
Každý půl rok se scházejí příznivci nezávazného sexu na Pornoakci. Za jednu SMS v hodnotě 79 Kč včetně DPH můžete být přitom.
- Pravztahy, 20min, bar. (r. Veronika Janečková)
Generační svár přítomný v každodenních sporech mezi babičkou a vnučkou (režisérkou filmu), vede k jejímu rozhodnutí odejít. Místně i časově sevřený obraz postupného vyklízení domu se spolu s dlouhým trýznivým rozhovorem stávají základem surově důvěrného dokumentu zvnitřku soukromé skutečnosti, v němž se soucit spojuje s výčitkami, a kde navzdory vzájemnému obviňování není nikdo vinen, neboť zaznamenanou situaci nemůže neprovázet nic než nedorozumění.
- Zámek, 9min, ČB (r. Klára Řezníčková)
„Úlevnou krátkou chvílí přirozenosti pak byl Zámek Kláry Řezníčkové, v němž jakási hanácká rodina obývá jakýsi zámek a různě chodí a povídá si mezi sebou i se zvířaty. Věta letošního FAMUFESTU, která mi utkvěla nejvíc, je závěrečné oslovení psa babičkou „A co ty, pesane?!”.“
krátká přestávka, třeba i diskuze
- Blok B)
- Matka a zeď, 11min, bar. (r. Zuzana Vondráčková)
Poskytují lidem útočiště, domov a ochranu. Pro jiné znamenají bezvýchodnou situaci a utrpení. V historickém kontextu byly zdi často symbolem nerovnosti a bariérou mezi lidmi. V tomto snímku je zeď metaforou pro nelidské činy, zásah do svobody a lidské odloučení.
- Uzavřená společnost, 20min, bar. (r. Zuzana Vondráčková)
Vidět se navzájem, moci hovořit a cítit lidské teplo… Ale člověk se občas bojí. Bojí se stejně nepochopitelně jako kdyby vyplňoval opuštěnost stále přidávanými židlemi…
- Sikora. Malý osobní marketingový epos, 37min, bar. (r. Ivo Bystřičan)
Roman Sikora se narodil v Třinci, pracoval v železárnách jako jeho otec. Nakonec se však dostal na brněnskou JAMU, začal psát divadelní hry a získal Radokovu cenu. Deset let poté ho však nenajdeme na lepším místě, než na vrátnici Městského divadla v Brně, odkud je navíc právě vyhazován. Jak se to stalo? A co dnes musí umělec dělat, aby uspěl? A stojí to za to?
- Na dolní stagei možnost odreagování při world music již tradičně v režii Afro-nomad sound systemu:
http://www.myspace.com/afronomadsound
FILMY Z FAMU / dokumentární, hraný, animovaný, experimentální / různorodá směs filmů převážně z KDT, kde spojnicí by mohl být fakt: divákovi nic neusnadnit
Blok A)
Mimésis, 5min, bar. (r. Ivo Bystřičan)
Podle Platóna a Aristotela je mimésis imitací a zdokonalováním přirozena. Mimésis je jeho simulovanou reprezentací. Imitovat znamená vybrat z nekonečného rozsahu zkušenosti, ohraničit něco, co ve skutečnosti nemá začátek ani konec. Proto mimésis obnáší takové rámování reality, které zároveň naznačuje, že obsah rámu reálným není. No a podle Aristotelova interpreta Michaela Davise, „čím „reálnější” je imitace, tím je zároveň falešnější.” Vítr nelze zarámovat.
Hodně žen i hodně mužů, 32 min, bar. (r. Tomáš Weinreb)
Každou třetí středu v měsíci se scházejí bývalé spolužačky z měšťanky. Povětšinou v cukrárně. Pěna dní, dortíky, endoprotézy, válka, dědci, smrt, pomluvy, smích, radar, válka, měna.
Každý půl rok se scházejí příznivci nezávazného sexu na Pornoakci. Za jednu SMS v hodnotě 79 Kč včetně DPH můžete být přitom.
Pravztahy, 20min, bar. (r. Veronika Janečková)
Generační svár přítomný v každodenních sporech mezi babičkou a vnučkou (režisérkou filmu), vede k jejímu rozhodnutí odejít. Místně i časově sevřený obraz postupného vyklízení domu se spolu s dlouhým trýznivým rozhovorem stávají základem surově důvěrného dokumentu zvnitřku soukromé skutečnosti, v němž se soucit spojuje s výčitkami, a kde navzdory vzájemnému obviňování není nikdo vinen, neboť zaznamenanou situaci nemůže neprovázet nic než nedorozumění.
Zámek, 9min, ČB (r. Klára Řezníčková)
„Úlevnou krátkou chvílí přirozenosti pak byl Zámek Kláry Řezníčkové, v němž jakási hanácká rodina obývá jakýsi zámek a různě chodí a povídá si mezi sebou i se zvířaty. Věta letošního FAMUFESTU, která mi utkvěla nejvíc, je závěrečné oslovení psa babičkou „A co ty, pesane?!”.“
krátká přestávka, třeba i diskuze
Blok B)
Matka a zeď, 11min, bar. (r. Zuzana Vondráčková)
Poskytují lidem útočiště, domov a ochranu. Pro jiné znamenají bezvýchodnou situaci a utrpení. V historickém kontextu byly zdi často symbolem nerovnosti a bariérou mezi lidmi. V tomto snímku je zeď metaforou pro nelidské činy, zásah do svobody a lidské odloučení.
Uzavřená společnost, 20min, bar. (r. Zuzana Vondráčková)
Vidět se navzájem, moci hovořit a cítit lidské teplo… Ale člověk se občas bojí. Bojí se stejně nepochopitelně jako kdyby vyplňoval opuštěnost stále přidávanými židlemi…
Sikora. Malý osobní marketingový epos, 37min, bar. (r. Ivo Bystřičan) Roman Sikora se narodil v Třinci, pracoval v železárnách jako jeho otec. Nakonec se však dostal na brněnskou JAMU, začal psát divadelní hry a získal Radokovu cenu. Deset let poté ho však nenajdeme na lepším místě, než na vrátnici Městského divadla v Brně, odkud je navíc právě vyhazován. Jak se to stalo? A co dnes musí umělec dělat, aby uspěl? A stojí to za to?
