Film „Afrika: ztráta imunity“ byl natočen v létě roku 2000 ve východní Africe. Dokument poodhaluje lidské a sociální dopady jedné z největších katastrof, které postihly naši planetu koncem tohoto století – pandemii AIDS na africkém kontinentu.
Na světě je dnes přibližně 34 milionů lidí, kteří jsou HIV pozitivní či přímo nemocní AIDS, přičemž jednu třetinu tvoří lidé mezi deseti a čtyřiadvaceti lety. Více než polovina (22 milionů) ze všech nemocných žije v Africe. Od začátku epidemie v osmdesátých letech v Africe na AIDS zemřelo již 11 milionů lidí. Po válkách, povidních a suchu postihla zapomenutý kontinent další těžká rána.
Mezi deset nejpostiženějších patří Keňa. Každý šestý či pátý člověk, kterého potkáte na ulici, je pozitivní. Každý den v Keni zemře na AIDS asi 600 lidí. To je tolik, jako by každý den spadla na zem dvě velká osobní letadla. Tři miliony z desetinásobné populace jsou pozitivní, z toho u jednoho milionu se již projevily příznaky onemocnění. Katastrofa AIDS ničí společenský a ekonomický život země. Každý třetí student univerzity několik let po vystudování zemře. Vymírají vesnice a ekonomika začíná pociťovat nedostatek pracovních sil.
Přežije černá subsaharská Afrika tuto strašnou epidemii? Je to trest Boží? Jaká stigmata nesou lidé, kteří vědí, že zemřou? Co proti pohromě může svět udělat? Přestane svět být lhostejný a imunní k volání Afriky o pomoc? I na tyto otázky hledá odpovědi nový dokumentární film z cyklu Člověk v tísni.
- * *
Afrika: Ztráta imunity
„Rose bylo deset let. Posledních čtrnáct dní jí nebylo dobře. Včera zemřela. Zítra bude mít pohřeb,“ říká řádová sestra v sirotčinci Nyumbani na okraji keňského hlavního města Nairobi.
Černí kopáči kopou hrob v červené lateritové hlíně. Spouštějí rakev s tělíčkem Rose. Hovoří kněz. Kolem stojí děti poseté vyrážkami a se skvrnami ve tvářích. Všechny jsou HIV pozitivní, všechny během jednoho až tří let onemocní AIDS a budou pochovány na témže hřbitově. Některé pláčou, některé nezúčastněně mlčí.
V Nyumbani je sedmdesát sirotků. Jejich matky též zemřely na AIDS.
V chudinské čtvrti Kayale, ve tmavém brlohu, umírá žena na AIDS, vlastně na tuberkulózu, způsobenou nedostatkem imunity. Její přítelkyně ji omývají v igelitových rukavicích. „Kdybychom náhodou měly nějaké oděrky,“ říkají. Umírající se modlí a říká šeptem: „Mám pět dětí. Co se s nimi stane?“
V nemocnici pro chudé rodí Judy, obyvatelska nairobského slumu Lunga-Lunga. Je to její páté dítě. Lékař vytahuje novorozence na svět a přestřihuje pupeční šňůru. Šlape přitom v krvi rodičky. „Jestli se můžu nakazit? Můžu. I děti se při svém vlastním porodu nakazí.“ Každý čtvrtý obyvatel Lunga-Lunga je pozitivní.
Rachel ví, že jí zbývají tři roky života. „Láska pro mě znamená, že se o mě někdo před smrtí postará,“ říká Rachel. V rozmězí několika měsíců jí zemřelo dítě i manžel na AIDS.
Jak zní nedělní chillout? http://www.myspace.com/afronomadsound
