TÝDE NEPŘIZPŮSOBIVOSTI
Všichni jsme nepřizpůsobiví
Média, politici, neonacisté i „slušní lidé“ se spojili, aby nám ukázali současnou největší hrozbu: nepřizpůsobivé. Hanlivý přívlastek začal žít vlastním životem. Užívá se k pranýřování každého, kdo se nelíbí: Romů, squatterů, technařů, chudých.
Nálepka nepřizpůsobivosti vypovídá však nejvíc o společnosti, která ji uděluje. Ukazuje, co je její hlavní hodnotou: přizpůsobit se. Chce z nás mít (po)slušné budovatele vlastních kariér, netečné ke svému okolí a vždy ochotné se zařadit – přizpůsobit se jako cihla zdi.
„Nepřizpůsobivost“ ve skutečnosti útočí na to nejdůležitější, co máme – svobodu. Přizpůsobivá svoboda je protimluv, svobodu poznáme právě podle toho, že se nepřizpůsobí. Spočívá v tom, co si nenecháme vzít, v čem chceme dělat věci po svém. Všichni jsme nepřizpůsobiví – do té míry, pokud jsme svobodní.
Údajně „nepřizpůsobivé“ jsou ve skutečnosti skupiny, které se mají podle většinové společnosti přizpůsobit utrpěné ztrátě. Romům bylo už před více než padesáti lety zakázáno kočování a nyní se společnost diví, že se nepřizpůsobují vnucenému způsobu života. Technařům společnost sebrala jejich nomádství, rozprášila nebo se pokusila kooptovat jejich svobodné teknivaly. Zákaz maskování může představovat hrozbu pro jejich svobodné do it yourself karnevaly. Squaterům stát sebral jejich domov – vyklizením posledního českého squatu Milada zanikl prostor pro alternativu v bydlení i v kultuře. To vše znamenalo ztráty nejen pro přímo postižené. Šlo zároveň o úder vůči všem, kterým byla drahá svoboda a různost ve společnosti.
Náš odpor proti nálepkování „nepřizpůsobivostí“ neznamená, že obhajujeme jakékoli chování, které se tak označuje. Problémy existují, tváří v tvář jim ale máme dvě možnosti: hledat reálné příčiny k řešení anebo domnělé viníky k démonizaci.
Zároveň víme, že hledání nepřátel a uspokojování agrese ze společnosti nezmizí. Vybíjet ji ale lze různými směry. Dnešní ofenziva proti „nepřizpůsobivým“ se zaměřuje na nejslabší článek řetězu: na odlišné, na menšiny, na ty, kdo zaostávají. Jsme antiprométeovská společnost. Nebouříme se proti silným, nekrademe bohům oheň, ale útočíme na slabší, ať již počtem nebo postavením.
Pokud se média a politici na „nepřizpůsobivosti“ nepřiživují, mohou říkat: neútočte na cihly, které ze zdi vypadly nebo v ní prostě nechtěly být. Nikdy ale neřeknou kritizujte zeď samu, zvažte normu. Proto je v Česku stále přípustnější nadávat na cikány než jen vyslovit slovo „kapitalismus“.
Jako jedni z „nepřizpůsobivých“ se sice můžeme domáhat svých práv, psát žádosti a připomínat, co všechno nám represe sebraly. Zároveň jsme se přesvědčili, že pokud si něco takového vyhandlujeme, dostaneme to v pokřivené formě. Tak dopadl Czechtek, z kterého se v posledním ročníku stal podivný paskvil. O něco takového nestojíme. Naši svobodu si budeme brát sami: budeme obsazovat další squaty, uspořádáme další karneval a další parties.
Česká iniciativa Freedom Not Fear (Svoboda místo strachu) vznikla v reakci na celosvětovou akci proti represím. Loni se podílela na do it yourself karnevalu proti represím státu – kamerám, omezujícím zákonům a útokům na soukromí. V této aktivitě chceme pokračovat, pro tento rok se ale namísto násilí a kontroly, které vychází přímo z nařízení státu a dalších autorit, zaměřujeme na násilí, které produkuje nejen stát, ale i velká část společnosti nálepkováním a vylučováním některých skupin. I zde se totiž vyvolává strach, neboť jsou někteří lidé líčeni jako hrozba – a i zde se v reakci na tento strach omezuje naše svoboda.
