VELICE ZAJÍMAVÝ ROZHOVOR S VENEZUELSKOU KAPELOU BIG MANDRAKE
Big Mandrake – kouzelníci z Venezuely
http://www.bigmandrake.com/
Big Mandrake představili v Crossu svoje melodické ska řízlé punkem, kdy s chutí zacitovali například The Clash a Sex Pistols. A zároveň šířili pohodu jak při venkovské fiestě, s rozechvělými dechy. Saxofonista se vydával do publika, aby vyhrával především přítomným krasavicím. Kapela předváděla na pódiu všelijaké opičky a čile komunikovala s lidmi. Kam ale mířily jejich oči především, bylo jasné. Myslím, že slečna, která se svlékla do červené podprsenky, je opravdu potěšila.
Tahle venezuelská kapela vystoupila v Crossu během svého sedmitýdenního evropského turné (Francie, Německo, Británie, Polsko, Belgie…). Před pár lety hráli – ještě jako Sin Sospechas – na Mighty Sounds, na Reggae Ethnic Session v Žízníkově i jinde. A jejich saxofonista kdysi vystoupil na Migty i v zajímavé kapele Kanibales Palmeras.
Odkud se vzalo jméno Big Mandrake?
Z amerického komiksu. Je to kouzelník, hypnotizér…
Aha, takže dělá něco jako vy, když svou hudbou přivádíte lidi do transu…
Přesně o to nám jde.
Co vás hudebně ovlivnilo ve vašich začátcích? Proč jste se rozhodli hrát ska?
Ska má samozřejmě kořeny na Jamajce, a k nám do Venezuely se dostalo se zpožděním. Před těmi více než dvaceti lety, kdy jsme začínali, jsme hodně poslouchali ska ze 70. let, britské kapely jako The Specials, The Selecter, a tenhle žánr byl pro nás propojený s punkem. Víš, Venezuela je vlastně karibská země, takže je pro nás snadné hrát karibské rytmy jako salsa a podobně. Na druhou stranu jsme cítili stoprocentně punkově, i když to, že jsme z Karibiku, jsme nemohli popřít.
Mělo vaše ska taky angažovaný, protirasistický podtext, jak to bylo u kapel, které jsi zmiňoval?
Když jsme začali na konci 90. let dělat naši hudbu, byla politická situace ve Venezuele velmi složitá a my jsme byli vůči ní pořádně kritičtí. Asi jsme v té hudbě našli něco, co nám vyhovovalo – naše vláda byla pravicová, my jsme byli mladí a naladění doleva, a začali jsme hrát, abychom dali najevo svou nenávist vůči tomu systému…
Jaké publikum na vás ve Venezuele chodí? Lidi ze subkultur, nebo je to spíš mix?
Je to směs. My taky hrajeme všechno možné, hrajeme ska ovlivněné karibskými styly, ale klidně použijeme prvky roots… a pak na náš koncert přijde skinhead, a vedle něj stojí chlapík, který pracuje v bance. Chodí všechny věkové kategorie a není s tím nikdy žádný problém. My ve Venezuele jsme vlastně uprostřed horní části kontinentu, takže se k nám dostávají různé kulturní vlivy: z Bolívie, z Peru, z Karibiku i ze Spojených států.
Kde vystupujete? V podobných klubech, jako je Cross?
To se takhle nedá říct. Hrajeme všude, kde můžeme. Obecně vzato v Evropě máme víc možností, než doma. Daleko snáz se tady taky cestuje, jedeš pár hodin a už jsi v jiné zemi. U nás nejsou dálnice a země jsou fakt velké, takže do sousedního hlavního města by to bylo třeba třicet hodin jízdy. Naštěstí ve Venezuele se teď rozvíjí kulturní hnutí zaměřené na veřejný prostor – umělci mají možnost vystupovat na náměstích a podobných místech celkem bez omezení. Úřady pořádají hodně koncertů, které jsou zdarma. Je to velký rozdíl proti 80. letům, kdy kdybys vylezl na náměstí s kapelou, tak na tebe vlítnou policajti s pendrekama. Jinak ve Venezuele může být dohromady celkem nějakých osm set kapel.
Máte tam taky festivaly žánrově zaměřené na ska?
Jo, jeden – sami ho organizujeme. Jmenuje se Festival Skaricuao (podle Caricuao, což je název čtvrti v Caracasu), a během týdne se tam na několika stejdžích vystřídá tak padesát kapel. Děláme tam taky přednášky, workshopy, výstavy a tak. Festival zajišťuje přibližně dvacet lidí, na přátelské bázi. Pořádáme ho bez sponzorů, prostě sami za sebe. Ze zahraničí zveme kapely třeba z Chile, letos bude jedna z Kolumbie a jedna z Itálie. Festival se letos uskuteční v říjnu, kvůli Chávezově smrti se posunul z obvyklého dubna nebo května.
Jak si na tom stojíte ve srovnání s jinými ska kapelami z Venezuely?
Odpovím radši obecně. Venezuela je země, kde má ska velký potenciál. U nás existuje víc ska kapel než v Mexiku nebo v Argentině, což jsou přitom země, kde žije daleko víc lidí. A ty naše jsou všechny výborné, fakt, jsou prostě nejlepší. Být muzikantem ale není lehké, všichni musíme mít ještě nějakou práci. V kapele máme designéry, marketingového výzkumníka, studenta psychologie… a věkově jsme rozhození od devatenácti let do osmatřiceti. Jinak ska má u nás docela zapálenou obec fanoušků, kteří se snaží sledovat kapely doma a za hranicemi přes internet, takže když k nám pak někdo přijede, už ho máme naposlouchaného. A hodně se zaměřujeme na ska punk.
Vystupujete ve státní televizi?
Byli jsme tam jen asi dvakrát. Vláda teď ale spustila alternativní systém vysílání pro malá města, který víceméně pokrývá celou zemi, a tam se dá celkem snadno zařídit, aby živě vysílali koncerty.
Můžete hrát a zpívat, co chcete?
Nesmí to být nějak hodně vulgární, ale jinak žádné limity nejsou. Ty jsou naopak v soukromých rádiích: chtějí dostat zaplaceno, aby nás hráli. Ale politicky nejde o žádné velké rozdíly, kapely hrajou jeden den na vládních akcích a druhý den na soukromých – není to tak ostré, jako to bylo třeba v Chile. Ta soukromá rádia jsou ale spíš na straně opozice, takže se může stát, že se snaží posunout to, co říkáš, aby to vyznělo opozičněji.
Ono nemůžeš srovnávat latinskoamerické režimy s tím, co jste měli za socialismu vy tady. To byla diktatura, kdežto u nás jde o něco jiného. Můžeme si v podstatě dělat, co chceme.
Cestování je taky v pohodě, devátý rok už děláme šnůru po Evropě, vždycky na několik týdnů.
Můžeš srovnat publikum v různých zemích?
V Čechách je hodně specifické, lidi jsou plní energie, hned tancujou…
Já jsem se neptal, abych slyšel chválu…
No, třeba v Německu nám lidi připadají trošku divní. Stojí, koukají, tak se do nich pustíme, děláme pořádnou šou, a oni začnou tancovat na poslední písničku a pak chtějí přídavek. Jinak se nám zdá, že v jižní Evropě je to podobné jako v jižní Americe – i když lidi nemají peníze, jsou šťastní, a do téhle oblasti podle nás patří i Česká republika, Polsko a Rumunsko.
Ptal se Marek Toman
https://www.facebook.com/marek.toman.75