Rozhovor s kanadskými Beatdown po nedělním koncertě

Za všechno vděčím Jaromíru Jágrovi

V neděli 12. října vystoupili v Crossu kanadští The Beatdown, kteří hrají reggae a ska, jako kdyby vypadli z šedesátých let. Muzikantsky velmi zručně, a přitom to není žádné retro – současný projekt. Předskakovali jim Chaotic, desetičlenná reggae kapela z Prahy s ostrou dechovou sekcí včetně trombonistky s ironickým obočím, schopná veselé a strhující šou.

The Beatdown zastoupili při rozhovoru Alex Giguere (kytara, harmonika, zpěv) a Nicolas Fizzano (bicí).

Zvuk vaší kapely je očividně hodně ovlivněný šedesátými lety, tedy hudbou té doby, proč?

Alex: Proč? No myslím proto, že my hudbu šedesátých let milujeme, ten zvuk nám připadá, já nevím – autentický? – a když došlo na to založit si kapelu, sesypali jsme všechny vlivy na jednu hromadu, a vyšlo nám tohle. Spousta hudby, co posloucháme, pochází z šedesátých let.

Takže jestli je to směs ska, reggae a řekněme rocksteady, jaká je proporce?

Alex: Jo recept? Ty se ptáš na recept? Tak to je samozřejmě tajemství.  Neposloucháme jenom reggae, jasně, posloucháme ho hodně, spolu se ska, ale je tam taky trochu surfu, soulu, garage, ale nejvíc by o tom měl vědět bubeník Mike, ten je šéfkuchař vzadu. Hele, Miku, jaký je recept na reggae?

Mike: já nevím, co v něm je. Basa. Basa tomu vládne. V některých kapelách není tak důležitá, ale tady je. Jo. Basa tomu vládne. Teda ne basa, ale basák. To je ten recept. Basa jede a my prostě hrajeme s ní.

Jak vypadá vaše současná evropská šňůra?

Alex: Tohle je třetí tour, kterou jedeme s druhým albem, hrajeme na místech, kde jsme už předtím byli, takže hodně Německo, Francie, Belgie. V České republice hrajeme jen jednou. A máme 18 koncertů v 17 dnech. Ten program je hodně nabitý. Nedostaneme se sem moc často, takže když už přijedeme, musí to frčet. Cestování po Evropě ale milujeme. Myslím, že pro nás Kanaďany je tak trochu za odměnu.

Podle jmen asi někteří z vás patří ke Kanaďanům mluvícím francouzsky – hraje to nějakou roli? Je třeba pro ty s francouzštinou důležitější vliv francouzské scény?

(Kapela pantomimicky předstírá, jak je jazykově rozdělená.)

Jo. Takže asi ne.

Mike: jeden vliv je tady velice důležitý. Jaromír Jágr. Ten na nás má obrovský vliv. Teda co se týká vlivu mimo muziku. Já totiž rád sázím. Když cestujeme, v dodávce není moc co dělat, tak hodně sázíme. Jaromír Jágr vydělal jednomu z nás velké peníze. – Díky, Jaromíre!

Takže kvůli Jaromíru Jágrovi máte rádi Česku republiku?

Alex: My to tady vlastně doopravdy milujeme. V Praze hrajeme pokaždé, před pár lety jsme vystupovali na Mighty Sounds, taky jsme hráli v Budějovicích, a kamkoli tady přijdeme, je to fajn, lidi jsou sympatičtí. Cítím, že mezi Čechy a Kanaďany je spousta podobností. Taky máte rádi hokej, pěkné ženy a ty silnice…

Mike: ty silnice jsou jako u nás. Dost hrůza.

Alex: Bez urážky. Ty silnice jsou podobně strašné. Takže se cítíme jako doma.

No, já se to pokouším srovnat s drsnějším počasím v Kanadě a vychází mi, že ty silnice u vás na to mají právo…

Alex: No, zima je u nás fakt odporná.

Pokolikáté hrajete v Crossu?

Alex: Počtvrté. Je to bezva klub. Zatím jsme ještě nepřišli na to, jak je možné, že se tady hýbou zdi, možná je to spíš alkoholem…

Fakt se hýbou?

Alex: No to bys měl vědět ty… ale je to bezva místo a my máme Cross moc rádi. Už jenom ta rozloha, vždycky zabloudíme a začnou se dít věci.

Tenhle koncert organizují Mighty Sounds, chystá se něco?

Alex: Rádi bychom si tam zase zahráli, je to ohromný festival, užili jsme si ho skvěle, hráli jsme v malém stanu a ten byl k prasknutí. S chutí bychom tam znovu vystoupili. Možná až bude nové album, v roce 2015.